Obchodní sdělení

Ano, takováto přání jsou považována za sdělení směřující k přímé či nepřímé podpoře image podnikatele, a tedy za obchodní sdělení ve smyslu § 2 písm. f) zákona č. 480/2004 Sb. Navíc účelem tohoto zákona je omezení obtěžujících forem elektronické komunikace, kam zasílání těchto typů zpráv nepochybně patří.


Za nepřímou podporu zboží, služeb a image podniku lze dále považovat například zprávy obsahující přání k narozeninám nebo zprávy, které se tváří jako, že jsou zaslané od „kamarádů“, přičemž obsahují odkazy na internetové stránky e-shopu, bannery nebo obsahují představení firmy (podniku). Můžeme sem zařadit také zprávy obsahující různé uživatelské recenze, hodnocení nákupů (případně žádosti o takové recenze či hodnocení), nebo zprávy obsahující žádost o souhlas se zasíláním obchodních sdělení apod.

Zpráva, kterou podnikatel reaguje na konkrétně vymezený a jemu směřovaný dotaz, žádost či poptávku a tato zpráva odpovídá zadané poptávce, není za obchodní sdělení ve smyslu § 2 písm. f) zákona č. 480/2004 Sb. považována. Jedná se o vyžádanou zprávu od konkrétního subjektu. Není smyslem zákona č. 480/2004 Sb. „zablokovat“ běžnou obchodní korespondenci. Odesílatel však musí být schopen prokázat, že se jedná o reakci na určitou poptávku. Zprávy, které na konkrétní poptávku nereagují nebo jsou zaslány po nepřiměřeně dlouhé době, jsou za obchodní sdělení považovány.

V tomto případě záleží na konkrétním obsahu daného sdělení. Obecně však lze říci, že za obchodní sdělení se považují pouze takové zprávy, které propagují činnosti ekonomických subjektů, tedy subjektů vykonávajících podnikatelskou činnost (v zákoně č. 480/2004 Sb. je odkaz na definici podnikatele, který je v současné právní úpravě definován v rámci § 420–422 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Nadace, politické strany apod. se za podnikatele nepovažují. Pokud však jejich sdělení obsahují propagaci podnikatelské činnosti (ať už se jedná např. o jejich vedlejší činnost nebo se jedná o propagaci jiného subjektu, který je podnikatelem), je takové sdělení již obchodním sdělením ve smyslu § 2 písm. f) zákona č. 480/2004 Sb. 

Reklamní volání podléhají zákonu č. 480/2004 Sb. pouze tehdy, odpovídají-li definici elektronické pošty [viz § 2 písm. b) zákona č. 480/2004 Sb.], kterou se rozumí textová, hlasová, zvuková nebo obrazová zpráva poslaná prostřednictvím veřejné sítě elektronických komunikací, která může být uložena v síti nebo v koncovém zařízení uživatele (např. telefonní záznamník), dokud ji uživatel nevyzvedne. O „nevyžádaný telefonát“ ve smyslu zákona č. 480/2004 Sb. se tedy jedná pouze v případě, že je obsah tohoto telefonátu uložen na záznamovém zařízení a až následně je uživatelem vyzvednut (přehrán). 
 

Na problematiku telefonních hovorů se však vztahují ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, případně zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele nebo obecného nařízení o ochraně osobních údajů (zejména pokud byla uplatněna námitka dle článku 21 odst. 2 nařízení).

Úřad nejprve provádí analýzu zaslané zprávy, aby zjistil, zda se jedná o obchodní sdělení a kdo je jeho odesílatelem, případně v čí prospěch je taková zpráva zasílána. V případech, které popisujete, se však často stává, že se nepodaří zjistit žádný subjekt, který by mohl být za šíření obchodních sdělení odpovědný. Lze pouze doporučit používat dostatečné spamové filtry či další technické prostředky v boji proti spamu.


Z praxe Úřadu je zřejmé, že domény, v jejichž prospěch jsou taková sdělení rozesílána, jsou často zakládány na velmi krátkou dobu (často v řádu několika dní). V okamžiku šetření již často propagovaná doména nemá žádný obsah a je nabízena jako volná.

Pokud se jedná pouze o tento typ zprávy, není taková zpráva za obchodní sdělení považována, je-li zaslána vlastnímu zákazníkovi, a to i v případě, že příjem obchodních sdělení odmítl. V případě, že je taková zpráva zaslána osobě, která není zákazníkem a ani nedala souhlas k zasílání obchodních sdělení, je nutno tuto zprávu považovat za obchodní sdělení sloužící k nepřímé podpoře zboží, služeb a image podniku.

K tomu je třeba dodat, že společnost, která např. pomocí e-mailu informuje o změně obchodních podmínek, tak často musí činit na základě zákonné povinnosti (např. banky).

 GDPR upravuje podmínky zpracování osobních údajů, zatímco zákon č. 480/2004 Sb. upravuje podmínky samotného zasílání obchodních sdělení elektronickými prostředky.

V tomto případě záleží ještě na tom, zda jsou obchodní sdělení posílána ve prospěch českého podnikatelského subjektu. Pokud je tedy takovýto subjekt zjištěn, probíhá další řízení s tímto subjektem (viz otázka č. 20). V ostatních případech se zjišťuje, zda je odesílající subjekt usazen v rámci EU nebo nikoli. Dle § 10 odst. 4 zákona č. 480/2004 Sb. pak Úřad postupuje v případě přeshraniční spolupráce podle předpisu Evropské unie o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, tzn., že věc předá dozorovému orgánu příslušného členského státu.