Za šíření obchodních sdělení je odpovědný nejen rozesílatel, ale i objednatel

„Odpovědnost nese kromě samotného rozesílatele ten, v jehož prospěch bylo obchodní sdělení zasíláno, a který takovou rozesílku (mailingovou kampaň) ve svůj prospěch inicioval, a to na základě pokynu, příkazu, uzavřením smlouvy, či jiným obdobným úkonem,“ upřesnil mluvčí ÚOOÚ Tomáš Paták.

Dle názoru Úřadu tento závěr vyplývá z § 11 zákona č. 480/2004 Sb., který staví na objektivní odpovědnosti. Smyslem zákona je mj. chránit soukromí adresátů v co nejširší možné míře. Proto je nutné za toho, kdo šíří obchodní sdělení, považovat i takovou osobu, která k šíření obchodních sdělení ve svůj prospěch udělila pokyn, příkaz, uzavřela za tím účelem smlouvu, či provedla jiný, obdobný úkon.

„Není zkrátka možné se odpovědnosti za šíření obchodního sdělení zprostit jejím pouhým přenesením na rozesílatele prostřednictvím uzavřené smlouvy,“ konstatoval mluvčí ÚOOÚ.

Úřad proto opakovaně klade důraz na to, že šířit obchodní sdělení je možné pouze při dodržení podmínek stanovených zákonem č. 480/2004 Sb. Jednou z podmínek je skutečnost, že pro šíření obchodních sdělení, a to jak e-mailem, tak SMS zprávami, nejedná-li se o zákazníka, je třeba souhlasu adresáta takového obchodního sdělení.

„Aby se jednalo o souhlas, na základě kterého může být legálně zasíláno obchodní sdělení, musí souhlas být především svobodný, tedy učiněný z vlastní vůle a bez nátlaku, zároveň vědomý i informovaný, kdy je zřejmé, pro jaký účel se osobní údaj poskytuje a také komu je poskytován,“ uvedl Tomáš Paták s tím, že souhlas musí být prokazatelný a důkazní břemeno leží vždy na straně šiřitele, který tak musí prokázat, že souhlasem adresáta disponuje a tento souhlas má všechny uvedené náležitosti.