Obchodní sdělení
Ano, v tomto případě se postupuje podle ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 480/2004 Sb. Je však třeba zmínit, že se musí jednat o vlastní obdobné výrobky nebo služby. Pokud by tedy obchodník, který dříve nabízel pouze úzce zaměřený sortiment, rozšiřoval svůj sortiment o další zcela odlišné výrobky či služby, nelze toto ustanovení použít a obchodník musí získat od adresáta souhlas se zasíláním obchodních sdělení (k náležitostem souhlasu viz otázka č. 15). Pokud však obchodník nabízí širokou nabídku zboží a služeb, může adresát očekávat, že mu budou zasílány nabídky celého sortimentu.
Příkladem dobré praxe u obchodníků nabízejících široký sortiment výrobků je, dát svému zákazníkovi vybrat kategorie zboží, o které se zajímá a obchodní sdělení zasílat právě na základě jasně vyjádřených preferencí zákazníka.
Za zákazníka je považována osoba, která s obchodníkem vstoupila v závazkový vztah, uzavřela smlouvu. Není přitom rozhodující, zda je tento vztah úplatný nebo bezplatný. Důvodem zavedení principu opt-out (tedy zaslání obchodního sdělení bez předchozího souhlasu adresáta) ve vztahu k zákazníkům je především skutečnost, že mezi obchodníkem a zákazníkem již existuje vztah, a proto se šíření obchodních sdělení zákazníkům ze strany obchodníka nepovažuje za obtěžující.
Za zákazníka ve smyslu § 7 odst. 3 zákona č. 480/2004 Sb. tedy není možno považovat potenciálního zákazníka nebo účastníka různých soutěží apod. V těchto případech je třeba, aby adresát udělil se zasíláním obchodních sdělení souhlas.
Vedle podmínek stanovených v § 7 odst. 4 zákona č. 480/2004 Sb., které musí být splněny při zasílání každého obchodního sdělení (viz otázky č. 16 – 18), musí mít zákazník navíc možnost odmítnout souhlas s využitím svého elektronického kontaktu již při poskytnutí tohoto kontaktu a dále také v každém dalším zaslaném obchodním sdělení. Možnost odmítnout zasílání obchodních sdělení při zasílání každé jednotlivé zprávy musí být zřetelná a jasná a musí být dána jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet podnikatele.
Při získání kontaktu může být tato možnost odmítnutí splněna například prostřednictvím zaškrtávacího políčka, kde je uvedeno „nepřeji si zasílat obchodní sdělení“ a subjekt zaškrtnutím tohoto políčka projeví svou vůli odmítnout použití svého elektronického kontaktu pro zasílání obchodních sdělení. Pokud jde o možnost odmítnout zasílání obchodních sdělení v každé jednotlivé zprávě, může být tato povinnost splněna, při dodržení výše uvedených požadavků na formu, například prostřednictvím odkazu „ze zasílání obchodních sdělení se lze odhlásit zde“ nebo „v případě, že si nepřejete zasílat obchodní sdělení, klikněte zde“.
Nelze. Odeslat obchodní sdělení lze pouze těm adresátům, kteří k tomu dali předem souhlas (tzv. zásada opt-in) nebo kteří jsou zákazníkem podnikatele, a to za splnění podmínek § 7 odst. 3 zákona č. 480/2004 Sb. (viz otázka č. 9).
Prakticky to není možné. Jednou z náležitostí souhlasu je jeho informovanost a informovaným souhlasem jistě nebude souhlas, který je dán „generálně“, tj. neurčitému okruhu subjektů (šiřitelů) k neurčitým nabídkám. Více v našem obchodním sdělení s názvem Využívat databáze k rozesílání nabídek lze jen omezeně.
Ne, možnost zasílat obchodní sdělení bez souhlasu adresátů je omezena výhradně na propagaci vlastních obdobných výrobků nebo služeb. Zasílat obchodní sdělení ve prospěch třetích stran tak lze pouze na základě svobodného a informovaného souhlasu. Vzhledem k tomu, že propagace třetích stran představuje jiný účel využívání kontaktů než podpora vlastní činnosti, je zapotřebí dát adresátům možnost se svobodně rozhodnout, zda souhlasí se zasíláním sdělení třetích stran. Poskytnutí tohoto souhlasu nemůže být podmiňováno například tím, že jinak nebudou zákazníkovi zasílány ani vlastní novinky. Souhlas by zároveň měl dostatečně identifikovat ve prospěch koho je dáván, anebo alespoň odkazovat např. na webovou stránku, kde lze najít aktuální seznam partnerů.
Výše uvedené platí např. i pro provozovatele internetového online srovnávače produktů jeho obchodních partnerů, který by chtěl na elektronické adresy uživatelů srovnávače zasílat obchodní sdělení s nabídkou obdobných produktů.
V případě nabídky obdobných produktů obchodních partnerů provozovatele srovnávače nejde o vlastní výrobky provozovatele, podmínka vlastních obdobných výrobků tak splněna není.
Provozovatel srovnávače by tedy musel předem získat souhlas uživatelů srovnávače pro zasílání nabídky produktů konkrétního partnera nebo více partnerů.
Ne, takovou žádost použít nelze. Obchodním sdělením jsou všechny formy sdělení, včetně reklamy a vybízení k návštěvě internetových stránek, určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku osoby, která je podnikatelem. Zprávy (žádosti o souhlas se zasíláním obchodních sdělení) zasílané potenciálním zákazníkům prostřednictvím elektronických prostředků obsahově odpovídají výše uvedené definici, neboť směřují k podpoře služeb a zboží a mají za cíl podporu podnikatelské činnosti, a to, přestože je tak činěno formou žádosti o udělení souhlasu se zasíláním obchodních sdělení. Tímto způsobem je šířeno povědomí o značce a službách a fakticky je tak podporována podnikatelská činnost.
Princip pro zasílání obchodních sdělení dle § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb. je, ve vztahu k adresátům, kteří nejsou zákazníky, založen na aktivním vyhledání podnikatele, resp. jeho služby, a následném vyslovení souhlasu s dalším informováním o jeho zboží a službách, a nikoliv na tom, že podnikatel bude sám oslovovat adresáty s žádostí o souhlas a takto bude fakticky šířit povědomí o své značce a image.
Souhlasem se rozumí svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle, který učiní adresát vůči odesílateli (šiřiteli), aby mu umožnil využívat podrobnosti svého elektronického kontaktu k rozesílání obchodních sdělení. Ze souhlasu musí být patrné, kdo jej poskytuje, komu a pro jaký účel je dáván. Souhlas musí být dán předem (před odesláním obchodního sdělení), musí být vztažen ke konkrétnímu odesílateli (šiřiteli) a musí být prokazatelný. Zákon pro souhlas se zasíláním obchodních sdělení nestanoví povinnou formu, například písemnou.
V případě konfliktní situace, kdy adresát obchodního sdělení tvrdí, že mu bylo odesílatelem (šiřitelem) zasláno obchodní sdělení bez jeho souhlasu, je však důkazní břemeno na straně odesílatele (šiřitele). V tomto případě je odesílatel (šiřitel) povinen prokázat, že adresát souhlasil se zasláním obchodního sdělení, a že souhlas splňoval všechny výše uvedené náležitosti. Souhlas se zasíláním obchodních sdělení musí splňovat parametry souhlasu subjektu údajů dle směrnice 95/46/ES, resp. od nabytí účinnosti obecného nařízení o ochraně osobních údajů požadavky stanovené v tomto nařízení.
Je třeba, aby podnikatel poskytnutí souhlasu byl schopen doložit. Nejčastěji je souhlas udělován prostřednictvím vyplnění e-mailové adresy do formuláře na webových stránkách podnikatele. Aby si byl podnikatel jist, že souhlas udělila skutečně osoba, která je též uživatelem e-mailové adresy, je vhodné potvrzení jeho udělení. Úřad proto doporučuje, aby podnikatel na zadanou e-mailovou adresu zaslal žádost o potvrzení souhlasu a až potvrzením této žádosti (například kliknutím na zadaný odkaz nebo odesláním odpovědi) je souhlas skutečně poskytnut. Podnikatel si pak uchovává informace o udělení tohoto souhlasu (logy).
Obdobně lze tento princip (tzv. double opt-in) aplikovat též v případě souhlasu udělovaného k zasílání obchodních sdělení na telefonní číslo. V případě souhlasu, který je dáván například v rámci telefonního hovoru, je pak třeba uchovat si záznam z tohoto hovoru. K tomuto též v rozhodnutí Prokazování souhlasu se zasíláním obchodních sdělení.
Nejlépe je obchodní sdělení označit např. uvedením: „OS, newsletter, novinky, akce, sleva“ apod., které jsou uvedeny před adresou odesílatele nebo v předmětu zprávy tak, aby zcela jasně evokovaly, že se jedná o obchodní nabídku. Adresát musí být schopen na první pohled takové zprávy odlišit od jiných, které jsou mu zasílány. Na základě toho má možnost se rozhodnout, zda zprávu přijme (otevře), či nikoli. Pokud by označení bylo obsaženo až v samotném obsahu sdělení, pak by to přinášelo adresátům vyšší náklady spojené s tím, že musí celé sdělení nejprve přijmout, aby z jeho obsahu zjistili, že jeho předmětem je obchodní nabídka.
Ano. Při šíření obchodních sdělení je zakázáno skrývat nebo utajovat totožnost odesílatele, jehož jménem se komunikace uskutečňuje. Obchodní sdělení tedy musí obsahovat identifikaci té fyzické nebo právnické osoby, jejíž výrobky, zboží či služby jsou obchodním sdělením propagovány. Pro takové označení je třeba uvést jasnou identifikaci podnikatele, tedy jasné uvedení obchodní firmy, jména s dodatky a případně i dalších identifikátorů, jako např. IČO společnosti (dalším identifikátorem by mohlo být např. sídlo, DIČ, adresa provozovny). Za dostatečné označení nelze považovat například uvedení pouhého odkazu, který adresáta přesměruje na stránky toho, v čí prospěch je obchodní sdělení zasíláno.
Adresát obchodních sdělení musí mít k této informaci přístup již v samotném obchodním sdělení. Nelze tedy tolerovat, aby zjišťoval totožnost toho, jehož jménem se komunikace uskutečňuje, prostřednictvím proklikávání se na webové stránky. Navíc by takové jednání mohlo pro adresáty obchodních sdělení představovat bezpečnostní riziko.
Pokud není odesílatel shodný s tím, koho text sdělení propaguje, je nejvhodnější použít formulaci jako: „Rozeslala společnost Alfa ve prospěch společnosti Beta“.
Zákon č. 480/2004 Sb. v § 7 odst. 4 písm. c) stanoví, že každé obchodní sdělení musí obsahovat platnou adresu, na kterou by adresát mohl přímo a účinně zaslat informaci o tom, že si nepřeje, aby mu byly obchodní informace odesílatelem nadále zasílány. Pojem „adresa“ je nutné vykládat v širším slova smyslu, nemusí se tedy jednat pouze o adresu elektronickou, ale lze využít například proklikávací odkazy a další snadné způsoby vyjádření nesouhlasu, které jsou ve svém důsledku pro adresáta výhodné a pohodlné. Důležitým znakem je však pojem „přímo a účinně“. Adresát obchodního sdělení tedy musí mít možnost na zprávu (e-mail, SMS zpráva) přímo odpovědět či využít např. výše uvedený proklikávací odkaz. Z tohoto důvodu tedy není možné vyžadovat pro odmítnutí zasílání obchodních sdělení využití prostředků poštovních služeb. Od okamžiku doručení projevu vůle adresáta, nesmí být již další obchodní sdělení adresátovi zasláno.
U SMS zpráv lze doporučit například uvedení telefonního čísla s informací, že pokud si adresát již nepřeje zasílat obchodní sdělení, lze na příslušné telefonní číslo zaslat zprávu s určitým textem, např.: „stop“ nebo zaslání prázdné zprávy na uvedené telefonní číslo.
V § 7 odst. 3 zákona č. 480/2004 Sb. jsou stanoveny podmínky pro odmítnutí zasílání obchodních sdělení, které se vztahují k zákazníkům podnikatele. Možnost odmítnout zasílání obchodních sdělení u zákazníků musí být zřetelná a jasná a musí být dána jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet podnikatele. S ohledem na smysl zákona č. 480/2004 Sb. a též obecného nařízení o ochraně osobních údajů je však třeba konstatovat, že i v případě „nezákazníků“, tj. osob, které udělily souhlas se zasíláním obchodních sdělení, je vhodné postupovat obdobně, a i vůči nim uplatnit výše uvedené podmínky, zejména pokud jde o umožnění odmítnutí zasílání obchodních sdělení zdarma nebo na účet podnikatele.
Za tímto účelem je třeba, aby si podnikatel vedl tzv. seznam robinsonů, tedy seznam e-mailových adres či telefonních čísel, které příjem obchodních sdělení odmítly. S tímto seznamem je pak třeba porovnávat jakékoli další rozesílky, aby z nich byly vyloučeny kontakty, které jsou v seznamu robinsonů uvedeny. Právním titulem pro zpracování takových osobních údajů (u fyzických osob) je plnění právní povinnosti podle čl. 6 odst. 1 písm. c) obecného nařízení o ochraně osobních údajů, protože je zákonem zakázáno takovým osobám obchodní sdělení zasílat. Pro jiné účely však údaje obsažené v seznamu robinsonů nelze použít.
Obchodní sdělení musí podle § 7 odst. 4 zákona obsahovat informaci o odesílateli, jehož jménem se komunikace uskutečňuje, resp. v jehož prospěch je obchodní sdělení šířeno. Je tedy jednoznačné, že se předpokládá, že šiřitel může šířit obchodní sdělení nejen sám, ale i prostřednictvím jiného subjektu. Za šíření obchodních sdělení je pak odpovědný jak samotný odesílatel obchodních sdělení, tak také subjekt, v jehož prospěch jsou obchodní sdělení zasílána. Protože odpovědnost za šíření obchodních sdělení je u právnických osob objektivní (jde o odpovědnost za protiprávní následek), je třeba, aby si šiřitelé obchodních sdělení, ať už jde o zadavatele (objednatele) či faktické rozesílatele, vždy dostatečně prověřili, zda rozesílka probíhá zákonným způsobem.
Podnikatel se objednáním této služby (rozesílky) u jiné společnosti nezbavuje své odpovědnosti a musí být schopen doložit, že se jedná o jeho zákazníky, resp. doložit souhlasy adresátů obchodních sdělení nebo musí být schopen zajistit tyto souhlasy prostřednictvím společnosti, u které si rozesílku obchodních sdělení objednal. Více v obchodním sdělením Za šíření obchodních sdělení je odpovědný nejen rozesílatel, ale i objednatel.
Hromadnost i opakovanost šíření obchodních sdělení je posuzována především z pohledu společenské škodlivosti jednání odpovědných subjektů. Úřad při posouzení společenské škodlivosti vychází především z počtu obdržených stížností, jejichž prostřednictvím se o nezákonném jednání dozvídá. Jinak řečeno, počet doručených stížností je jedním z hlavních prvků, který určuje, jakým způsobem bude věc s odpovědným subjektem řešena (zda bude provedena kontrola, nebo bude odpovědný subjekt nejprve pouze vyzván k uvedení činnosti při zasílání obchodních sdělení do souladu s právními předpisy)
Opakovanost šíření obchodních sdělení je pak posuzována jako objektivní kritérium ve vztahu k jednání odpovědné osoby.
Opakovanost šíření nevyžádaných obchodních sdělení tak spočívá v opakování dané činnosti, tedy v tom, že šiřitel rozešle obchodní sdělení více než jednou. Opakovanost ve smyslu § 11 zákona č. 480/2004 Sb. nespočívá ve vícenásobném zaslání obchodního sdělení témuž adresátovi. Tato tzv. adresná opakovanost však, je-li zjištěna, zvyšuje závažnost jednání a má tedy vliv na výši uložené sankce.
Hromadnost je jako znak skutkové podstaty naplněna v případě, že jsou obchodní sdělení jednorázově odeslána na více elektronických kontaktů. Z příslušných právních předpisů přitom nelze dovodit, kolik takových sdělení musí být minimálně odesláno, aby bylo možno konstatovat, že tento prvek byl naplněn. Řádově by se však mělo jednat s přihlédnutím k ostatním okolnostem jednání o několik málo desítek kontaktů.
Fyzickým osobám lze uložit sankci až do výše 100 000 Kč a právnickým osobám až do výše 10 000 000 Kč.
GDPR upravuje podmínky zpracování osobních údajů, zatímco zákon č. 480/2004 Sb. upravuje podmínky samotného zasílání obchodních sdělení elektronickými prostředky.
Není. Zákon č. 480/2004 Sb. nerozlišuje mezi typem adresáta.
V tomto případě záleží ještě na tom, zda jsou obchodní sdělení posílána ve prospěch českého podnikatelského subjektu. Pokud je tedy takovýto subjekt zjištěn, probíhá další řízení s tímto subjektem (viz otázka č. 20). V ostatních případech se zjišťuje, zda je odesílající subjekt usazen v rámci EU nebo nikoli. Dle § 10 odst. 4 zákona č. 480/2004 Sb. pak Úřad postupuje v případě přeshraniční spolupráce podle předpisu Evropské unie o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, tzn., že věc předá dozorovému orgánu příslušného členského státu.