Výjimky pro specifické situace

Ve specifických situacích, v nichž nelze předání do třetí země s nedostatečnou úrovní ochrany osobních údajů zajistit vhodnými zárukami podle čl. 46 obecného nařízení, lze předání osobních údajů realizovat na základě výjimek podle čl. 49 obecného nařízení.

Ani v těchto případech předání osobních údajů se nevyžaduje předchozí povolení Úřadu. Rozhodnutí o tom, zda lze v konkrétním případě uplatnit některou z výjimek, leží na samotném správci osobních údajů.

Pro usnadnění rozhodování správců v této věci přijal Evropský sbor pro ochranu osobních údajů Pokyny k derogacím čl. 49 obecného nařízení. Tento dokument zdůrazňuje ve svém výkladu obecnou právní zásadu evropského práva, podle níž musí být výjimky z obecného pravidla vykládány restriktivně, aby se výjimka nestala pravidlem.

Proto by měli správci osobních údajů i v souladu s recitálem 114 obecného nařízení vždy usilovat o taková řešení, která zajistí odpovídající ochranu osobních údajů ve třetí zemi včetně vymahatelných a účinných práv subjektů údajů, tzn. usilovat o použití některého z nástrojů k vytvoření vhodných záruk (např. standardní smluvní doložky, závazná podniková pravidla apod.).

Konkrétní příklady uplatnění výjimek podle čl. 49 načrtnuté ve výše uvedeném dokumentu WP262 [např. uplatnění výjimky podle čl. 49 odst. 1 písm. b) na předání nezbytných osobních údajů klientů cestovních kanceláří hotelům a jiným poskytovatelům služeb cestovního ruchu ve třetích zemích] je proto třeba vnímat s ohledem na právě zdůrazněnou zásadu.

Základní specifické situace, v nichž je přípustné předání na základě výjimky, jsou vyjmenovány v čl. 49 odst. 1 obecného nařízení.

Na základě čl. 49 odst. 1 § 2 obecného nařízení je možné rovněž realizovat jednorázové předání osobních údajů omezeného počtu subjektů údajů, pokud je to nezbytné pro účely závažných oprávněných zájmů správce, jež nepřeváží nad zájmy nebo právy a svobodami subjektů údajů. Jedná se o nový právní důvod předání údajů, zavedený obecným nařízením pro naprosto výjimečné situace, pro které nelze nalézt žádnou výjimku v čl. 49 odst. 1 obecného nařízení.

Správce má v takových případech povinnost posoudit okolnosti předání a provést taková opatření, která přicházejí v úvahu pro zajištění ochrany osobních údajů ve třetí zemi.

Správce musí v rámci striktního plnění informační povinnosti podle čl. 13 a 14 obecného nařízení subjekt informovat o předání a o závažných oprávněných zájmech, pro něž bylo předání nezbytné.

Správce musí o takovém předání informovat Úřad. Tuto povinnost zákonodárce uložil evidentně se záměrem omezit užití dané „výjimky z výjimek“ na co nejnižší míru.