Přejít k obsahu Přejít k hlavnímu menu
Kontakt

Lhůty pro uchovávání dat by se měly pro různé subjekty stanovovat individuálně

  1. Úvod
  2. Novinky
  3. Článek
Datum zveřejnění
Zpět na seznam

Úřad pro ochranu osobních údajů zveřejnil vyjádření k posledním rozsudkům Soudního dvora Evropské Unie ve věci uchovávání provozních a lokalizačních údajů.

Soudní dvůr Evropské unie vydal 6. října 2020 dva důležité rozsudky týkající se uchovávání a dalšího poskytování provozních a lokalizačních údajů o elektronické komunikaci. Konkrétně se jedná o rozsudek Privacy International v. UK (C-623/17) a spojený rozsudek La Quadrature du Net a další v. Francie a Belgie (C-511/18, C-512/18 a C-520/18). 

Oba rozsudky navazují a utvrzují dřívější judikaturu v předmětné záležitosti. Jedná se konkrétně o rozsudek ve věci Digital Rights Ireland Ltd (C-293/12) z 8. dubna 2014, rozsudek ve věci Tele2 Sverige AB (C-203/15) z 21. prosince 2016 a rozsudek ve věci Ministerio Fiscal (C-207/16) z 2. října 2018. Kromě toho rozšiřují působnost unijního práva na zadržení údajů zpravodajskými službami.

Úřad považuje za nezbytné především upozornit na výroky 1 a 2 rozsudku La Quadrature du Net a další v. Francie a Belgie a výrok 2 rozsudku Privacy International v. UK. Jimi se obecně zakazují národní legislativní opatření založená ustanovením čl. 15 směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací, pokud preventivně ukládají plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Nicméně se zároveň za blíže určených podmínek povoluje nařídit:

  • plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů v případě reálné a vážné hrozby národní bezpečnosti;
  • za účelem zajištění národní bezpečnosti, boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti jednak, a to na základě objektivních a nediskriminačních faktorů cílené uchovávání provozních a lokalizačních údajů buď určitých kategorií osob anebo vymezených podle geografických kritérií, obecné a plošné zadržení IP adresy přidělené zdroji připojení a také uchovávání údajů o totožnosti uživatelů elektronických komunikačních systémů;
  • provedení urychleného uchovávaní provozních a lokalizačních údajů za účelem zajištění národní bezpečnosti a boje proti závažné trestné činnosti.

Čl. 15 směrnice 2002/58/ES také nebrání národní legislativě, která ukládá poskytovatelům služeb elektronických komunikací automatizovaně analyzovat a shromažďovat zejména provozní a lokalizační údaje v reálném čase. Stejný případ platí i pro národní legislativu, která ukládá zajistit v reálném čase shromažďování technických údajů o umístění používaných koncových zařízení, ovšem pouze pokud je nutno čelit závažné hrozbě pro národní bezpečnost a jsou splněny další stanovené podmínky.   

Úřad tudíž považuje za primárně nezbytné vyřešit otázku, nakolik může ve světle těchto rozhodnutí obstát stávající pojetí představované především ustanovením § 97 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a souvisejícími předpisy založené na preventivním šestiměsíčním zadržování provozních a lokalizačních údajů. Zároveň si však je plně vědom nálezu Ústavního soudu č. 161/2019 Sb., kde se v bodech 71 až 82 uvádí, že k zadržování takových dat musí objektivně docházet (především pro samotné zajištění služeb a jejich následné vyúčtování) a absence právního zakotvení této povinnosti by vedla k větším škodám v podobě ztráty veřejnoprávních mezí a kontroly. 

Bude proto nutno zvážit, jak naplnit požadavky výslovně uváděné v předmětných rozsudcích Soudního dvora Evropské unie. Úřad by pak považoval za přiměřené individuální stanovení lhůt pro uchovávání dat. Ty by měly být určeny zvláště pro různé účely (cíle) a s největší pravděpodobností rovněž i pro různé komunikační kanály a též individuálně odůvodněny, tak, aby bylo budoucí vytěžování zadržených údajů pro dotčené subjekty předvídatelné a mohlo obstát. 

Předmětem dalších úvah pak musí být i otázka, do jaké míry k překlenutí nastíněných problémů postačí pouze určitý eurokonformní výklad, či zda je nutná změna zákona, což by měl vyřešit především gestor.