Přejít k obsahu Přejít k hlavnímu menu
Kontakt

Toto je ověřovací provoz nového webu ÚOOÚ. Původní stránky Úřadu naleznete na old.uoou.cz.

Česká pošta, s. p. (UOOU-02187/20)

Poskytování služeb Certifikační autority PostSignum

Kontrola byla zahájena na základě stížnosti ve věci neoprávněného zpracování osobních údajů, které vypovídají o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti spotřebitele Českou poštou, s. p. Předmětem kontroly bylo dodržování povinností v souvislosti se zpracováním osobních údajů při poskytování služeb elektronického podpisu Certifikační autoritou PostSignum, ve smyslu zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu  a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, se zaměřením na dodržování povinností stanovených čl. 5, čl. 6, čl. 12 a čl. 13 obecného nařízení. Kontrolovaná osoba spolupracuje s registrem REPI, do kterého informace vkládá a zároveň má náhled na informace, které jsou v registru uloženy. Pro účely zpracování osobních údajů v souvislosti s registrem REPI kontrolovaná osoba souhlas svých zákazníků nepožaduje, neboť k tomuto zpracování není dle ustanovení § 20z odst. 6 zákona č. 634/1992 Sb. souhlas vyžadován. Kontrolující v protokolu o kontrole konstatovali, že Městský soud v Praze dne 21. března 2017 přerušil řízení ve věci žaloby, podané sdružením SOLUS, proti rozhodnutím Úřadu pro ochranu osobních údajů (sp. zn. 10a212L/2-13). Zároveň dne 23. ledna 2018 rozhodl Ústavní soud ČR o návrhu skupiny senátorů Parlamentu ČR na zrušení § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a to tak, že návrh senátorů se spojuje s výše uvedeným řízením ve věci žaloby podané sdružením SOLUS, které vede Městský soud v Praze (sp. zn. PL. ÚS 10/17). O obou návrzích Ústavní soud ČR do dne ukončení kontroly nerozhodl, proto kontrolující neučinili jednoznačný závěr, zda kontrolovaná osoba v souvislosti se zpracováním osobních údajů svých zákazníků za účelem posouzení jejich bonity, platební morálky a důvěryhodnosti porušila či neporušila čl. 6 obecného nařízení.  Kontrolovaná osoba nepodala námitky proti kontrolním zjištěním.

Ústavní soud ČR návrh senátorů a Městského soudu v Praze na zrušení § 20z zamítnul a ve svém nálezu sp. zn. PL. ÚS 10/17, vyhlášeném dne 11. listopadu 2020, to odůvodnil takto: „Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 378/2015 Sb., obsahuje v § 20z odst. 1 komplexní a podrobnou úpravu podmínek, za nichž mohou prodávající získávat informaci o úvěruschopnosti spotřebitelů i bez jejich souhlasu. Tato úprava ve svém souhrnu představuje dostatečné záruky proti nepřiměřenému šíření osobních údajů spotřebitelů. Ustanovení § 20z odst. 1 věty třetí a čtvrté zákona o ochraně spotřebitele jsou v souladu s ústavním pořádkem a lze je vyložit způsobem souladným s čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie. Tato ustanovení představují zásah do práva spotřebitelů na soukromí a na informační sebeurčení ve smyslu práva podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neústí však v porušení těchto ústavně zaručených práv, neboť zásah je vyvažován silným veřejným zájmem na předcházení předlužování spotřebitelů. Tento veřejný zájem se pojí s oprávněnými zájmy podnikatelů nabízejících spotřebitelům finanční služby.“