Policie ČR (UOOU-02798/20)

UOOU-02798/20

Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) je stanovena povinnost provádět periodickou kontrolu Vízového informačního systému každé čtyři roky. Z tohoto důvodu byla kontrola VIS zařazena do plánu kontrol, a to u Policie ČR, která je z hlediska ČR správcem s hlavní působností v rámci VIS.  

Účelem VIS je zlepšovat provádění společné vízové politiky, konzulární spolupráci a konzultace mezi ústředními vízovými úřady tím, že usnadní řízení o žádostech o vízum, zamezí současnému podávání více žádostí o víza do různých členských států (tzv. „visa shopping“), usnadní boj proti podvodům, usnadní kontroly na hraničních přechodech na vnějších hranicích a na území států Evropské unie a pomůže s určením totožnosti každé osoby, která nesplňuje nebo přestala splňovat podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území členských států Evropské unie. Dále pak stanovuje podmínky a postupy pro výměnu údajů v žádostech o udělení krátkodobých víz do 90 dnů pobytu, tzv. schengenských víz.  

Kontrola se zaměřila zejména na plnění povinností vyplývajících z nařízení (EU) č. 767/2008 (nařízení o VIS), a také z obecného nařízení. Úřad zkontroloval postupy vztahující se k přístupu do VIS pro vkládání, změny, vymazávání a prohlížení údajů (ustanovení čl. 6 nařízení o VIS), zásady pro využití VIS (čl. 7 odst. 1 nařízení o VIS) a plnění povinností vztahujících se k bezpečnosti údajů (čl. 32 nařízení o VIS). Kontrola se zaměřila též na plnění povinností v oblasti odborné přípravy pracovníků, kteří mají osobní údaje ve VIS zpracovávat (čl. 28 odst. 5 nařízení o VIS), na vedení záznamů o činnostech zpracování (čl. 30 odst. 1 obecného nařízení) a též na realizaci práva na přístup, opravu a vymazání osobních údajů (čl. 38 nařízení o VIS).  

Kontrolou nebylo zjištěno porušení právních předpisů.  

Doplňující informace

Vytvořením schengenského prostoru a postupným přistupováním států k Schengenské dohodě, dále rozvedené Schengenskou prováděcí úmluvou, došlo ke zrušení kontrol na vnitřních hranicích schengenského území a tím i k odstranění překážek volného pohybu.  

V roce 1999 byly právní předpisy tvořící základ Schengenské spolupráce začleněny tzv. Schengenským protokolem Amsterdamské smlouvy do institucionálního rámce Evropské unie, čímž byla schengenská spolupráce přesunuta na úroveň Evropské unie. Předpisy přijímané po tomto datu představují unijní právní instrumenty platné pro všechny členské státy Unie.  

Schengenský systém sice nepochybně přispěl k zjednodušení mezistátního pohybu občanů členských států a užší spolupráci jednotlivých zemí, k zajištění efektivního fungování celého systému však bylo potřeba přijmout odpovídající pravidla, a to také v oblasti ochrany osobních údajů.

Úřad pro ochranu osobních údajů plní v oblasti schengenské spolupráce úkol dozorového orgánu, který vykonává dohled nad dodržováním příslušných předpisů, a tak přispívá k ochraně základních práv osob, jejichž osobní údaje jsou předmětem zpracování v rámci schengenského prostoru.