Postup Policie ČR při dodržování § 8a - 8c zákona č. 141/1961 Sb.

Úřad obdržel stížnost subjektu údajů na zveřejnění jména stěžovatele ve sdělovacích prostředcích v souvislosti s šetřením Policie ČR, zveřejněny byly i informace o jeho obvinění. Osoba stěžovatele byla v daném městě veřejně známa, zároveň byla zveřejněna fotografie této osoby, pořízená v okamžiku, kdy byla tato osoba předváděna k podání vysvětlení na Policii ČR.

V § 8a odst. 1 trestního řádu je uvedeno, že „Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2). V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka“.

V průběhu kontroly nebylo prokázáno, že by Policie ČR poskytla před zahájením domovní prohlídky nebo v průběhu telefonicky, ani jinak informace, jež by vedly k identifikaci stěžovatele. Policie ČR na tiskové konferenci konané následující den po domovní prohlídce jméno a příjmení konkludentně potvrdila. Je zapotřebí konstatovat, že jméno a příjmení bylo již v souvislosti s podezřením ze spáchání přečinu veřejnosti známo, jelikož bylo zveřejněno před tiskovou konferencí na webových stránkách deníku, který v daném městě vychází. Kontrolující na místě zjistili, že jméno a příjmení stěžovatele věděli před tiskovou konferencí i další novináři, kteří následně po Policii ČR tiskovou konferenci požadovali. Kontrolující akceptovali vyjádření Policie ČR, že ve snaze zabránit dezinformacím a spekulacím, které by mohly stěžovatele ještě více poškodit, tiskovou konferenci urychleně uspořádala.

V průběhu tiskové konference Policie ČR opakovaně zdůraznila zásadu presumpce neviny v přípravném řízení a na tiskové konferenci používala pouze označení podezřelá osoba.

Kontrolující konstatovali, že stěžovatel byl dle sdělení zástupců Policie ČR osobou, která je ve městě veřejně známa, jednalo se o osobu, která se zúčastňovala veřejného života, což vyplývalo i z textu stížnosti, kterou na Úřad stěžovatel zaslal. Ze zkušeností policistů příslušného územního odboru také vyplynulo, že je běžné, že se informace o tom, že policie někde zasahuje, rychle rozšíří. Tedy není nic zvláštního na tom, že o průběhu domovní prohlídky se dozvěděl i novinář deníku, který jako první ještě v den domovní prohlídky osobní údaje stěžovatele zveřejnil.

Osoba stěžovatele tak byla v souvislosti s podezřením ze spáchání přečinu ztotožněna veřejností ještě před zahájením tiskové konference. Policie ČR tedy na tiskové konferenci informovala novináře o okolnostech, které již byly veřejnosti známé.

Kontrolovaná součást Policie ČR neporušila v souvislosti s poskytováním informací o fyzické osobě sdělovacím prostředkům na tiskové konferenci ani ustanovení zákona č. 101/2000 Sb.

V druhém případě se jednalo o podobnou kontrolu. Prověřováno bylo dodržování ustanovení § 8b odst. 2 trestního řádu. Stěžovatelka uvedla ve své stížnosti, že v souvislosti s šetřením podezření na spáchání trestného činu pro trestný čin týrání svěřené osoby došlo k uvedenému porušení zákona s tím, že reportérům televize byly poskytnuty jedním ze svědků či dalších osob informace, které mohly vést ke zjištění totožnosti její nezletilé dcery. Televize odvysílala reportáž, ve které svědkyně uváděla některé informace, které se týkaly trestního stíhání, a i když v reportáži nebylo zmíněno jméno poškozené nezletilé, z údajů, které zazněly, bylo dle stěžovatelky zřejmé, že pro ty, kdo znají její dceru a ji, byla jejich totožnost zřejmá. Stěžovatelka byla toho názoru, že údaje reportérům poskytla vědomě a úmyslně svědkyně. Stěžovatelka také uvedla, že po odvysílání reportáže se její dcera obává chodit do školy. Odvysílání reportáže způsobilo její dceři také zhoršení zdraví, což v příloze podnětu doložila lékařskou zprávou. Ze shromážděného důkazového materiálu vyplynulo, že Policie ČR poskytla sdělovacímu prostředku pouze informace, které nebyly v rozporu s ustanovením § 8a trestního řádu. Policie ČR ve zveřejněné reportáži pouze uvedla, že vyšetřovatelka sdělila obvinění pro podezření ze spáchání trestného činu týrání svěření osoby. Informace o věku obviněné není dostatečným identifikátorem, podle kterého by se dal určit konkrétní subjekt údajů. Kontrolou nebylo prokázáno, že by Policie ČR reportérům sdělila dílčí informace, které by vedly ke zjištění totožnosti stěžovatelky pro účely reportáže. Inspektorka konstatovala, že Policie ČR neporušila § 8a trestního řádu, ani ustanovení zákona č. 101/2000 Sb. Žádné konkrétní informace, na základě kterých by se dala identifikovat nezletilá dcera stěžovatelky nebo stěžovatelka sama, nebyly v reportáži televize uvedeny. Zda údaje, které vedly televizi k identifikaci nezletilé, poskytla svědkyně, nebylo kontrolujícími provedeným šetřením prokázáno. Svědkyně byla spolu se svojí dcerou Policií ČR řádně poučena dle § 8b trestního řádu, zákona č. 218/2003 Sb. a zákona č. 101/200 Sb. o povinnosti mlčenlivosti o všech skutečnostech, které se v souvislosti s vyšetřováním dozvěděla. Svědkyně zaslala Úřadu vyjádření, ve kterém uvedla, že ona ani její dcera neposkytly nikomu žádné osobní údaje v případě šetření stěžovatelky. Zdroje, od kterých získává televize osobní údaje subjektů údajů, a které následně využije za účelem realizace reportáže, nikomu nesděluje. Pokud se informace o konkrétním subjektu údajů shromáždí v reportáži z více zdrojů, je pak v souvislosti s jejím odvysíláním možné, že se subjekt údajů stane identifikovatelným pouze pro určitý, ohraničený okruh osob. Těmto osobám jsou většinou odvysílané skutečnosti již částečně známy. Televize ve zveřejněné reportáži žádné konkrétní identifikační údaje o dceři stěžovatelky ani o stěžovatelce samotné neuvedla. Kontrolujícím se provedeným šetřením a dokazováním nepodařilo zjistit žádné skutečnosti, které by vedly ke zjištění konkrétního subjektu, který televizi poskytl informace, na základě kterých mohli reportéři identifikovat stěžovatelku nebo její nezletilou dceru za účelem natočení reportáže.