Přejít k obsahu Přejít k hlavnímu menu
Kontakt

Bankovní a finanční sektor

Této oblasti je již tradičně dlouhodobě věnována pozornost Úřadu. Bankovní sektor patří mezi největší správce a zpracovatele osobních údajů. Zejména v posledních dvou letech dochází v návaznosti na stále se zvyšující obchod s úvěrovými produkty ke zvýšení celkového objemu zpracovávaných osobních údajů klientů bank a ostatních finančních institucí. Snaha o minimalizování rizik, spojených s poskytováním úvěrů, vyúsťuje ve snahu shromažďovat o klientovi maximální množství informací, které ovšem nejsou pro zajištění úvěru vždy nutné. Úřad má možnost v rámci své kontrolní činnosti porovnávat scoringové systémy jednotlivých bank. Velmi snadno lze dovodit, že rozsah požadovaných informací není vždy nutný pro uzavření příslušné smlouvy.

Protože podle českého bankovního trhu nemají banky povinnost sdělovat, podle kterých kritérií nebyla úvěrová smlouva poskytnuta, nemá klient možnost se nejen k danému problému vyjádřit, ale ani se jakýmkoliv způsobem bránit. Skutečný problém nastává při předávání informací o neúspěšném žadateli do bankovního registru klientských informací. Anonymní informace scoringového systému s negativním vyjádřením se tak stává podkladem pro úvěrové hodnocení klienta jinou bankou, která využívá jiný scoringový systém. Na tuto praxi Úřad již několikrát upozornil a výsledkem je připravovaná změna legislativních podmínek, která by opravňovala klienta získat konkrétní informaci o důvodech neposkytnutí bankovní služby. Cílem činnosti Úřadu je, aby klientovi byly poskytovány konkrétní, otevřené informace zakládající pro něj skutečně rovnoprávné postavení znalého klienta při jednání s bankou.

V roce 2006 byly provedeny kontroly v České spořitelně, HVB Bank, Živnostenské bance, Raiffeisenbank, Komerční bance a GE Money Bank i v Bankovním registru klientských informací. Spojovacím motivem pro všechny kontroly bylo zjistit, jak je plněna informační povinnosti. Lze konstatovat, že banky sice plní zákonem stanovené povinnosti, ale způsobem, který je pro klienta nepřehledný, jehož výsledkem je ve skutečnosti neinformovaný klient, který bez svého právního poradce nedokáže uplatnit veškerá svá práva vyplývající ze zákona. Typickým problémem, kterým se úřad zabýval, je praxe bank při poskytování informací o nabízeném produktu. Jak v České spořitelně, tak i v Raiffeisenbank bylo v průběhu prováděných kontrol zjištěno, že klient, který žádá o informaci o úvěrovém produktu, byl nucen poskytnout bance své osobní údaje a byl informován zavádějícím způsobem, že jinak mu nelze poskytnout informaci o RPSN („ceně“ úvěru) a dalších náležitostech úvěru. Zájemce o informaci, který nechtěl, aby banky zpracovávaly jeho osobní údaje, se tak dostal do pozice, kdy nemohl využít svého zákonného práva na informaci o RPSN a porovnat si v rámci konkurenčního prostředí výhodnost jednotlivých nabídek na trhu. Ze strany bank po něm naopak byly vyžadovány informace oprávněně bankami zpracovávané pouze v případě klientů. Výsledkem kontrolního šetření jsou uložená nápravná opatření, která neumožňují bankám pokračovat v této činnosti.

Úřad se ve své kontrolní činnosti zabývá rovněž dodržováním zabezpečení osobních údajů klientů v jednotlivých bankách. Velkou pozornost Úřad věnuje zejména využívání moderních technologií při komunikaci s klientem. Telefonické a internetové bankovnictví je v současné době již běžnou praxí, která mé své nesporné výhody. Rubem této praxe je stále stoupající trend zneužívání těchto technologií, zejména pro trestnou činnost. Nejedná se pouze o tzv. phishing, který v letošním roce zasáhl několik bankovních domů, ale jedná se i o skutečnost, že zatímco klient se při využívání telefonického nebo internetového bankovnictví má povinnost i několikanásobně identifikovat, banky si takovou povinnost ve svých podmínkách neukládají. Úřad vyhodnotil jako nesprávnou praxi, kdy klient je telefonicky upomínán o úhradu splátky a na začátku hovoru je nucen se identifikovat bez ohledu na to, kde se právě nachází a zda jeho identifikaci může zaznamenat třetí osoba. Zejména, je-li jako identifikátor využíváno rodné číslo, jde o praktiku hrubě invazivní.