Katastr nemovitostí
Kontrolou byl v roce 2007 posouzen soulad současné právní úpravy Katastru nemovitostí České republiky (dále jen „katastr nemovitostí“) s principy ochrany osobních údajů.
V prvé polovině devadesátých let minulého století byla na základě usnesení vlády přijata koncepce komplexní digitalizace katastru nemovitostí. Jejím záměrem bylo nejen doplnit datovou základnu katastru nemovitostí, ale vytvořit moderní zdokonalený informační systém katastru nemovitostí, který by odpovídal současným i perspektivním potřebám státu a byl srovnatelný s obdobnými systémy v zemích Evropské unie.
Přínosem zdokonaleného informačního systému katastru nemovitostí mělo být zejména:
1. zrychlení a zkvalitnění činnosti katastrálních úřadů při vedení katastru nemovitostí,
2. dostupnost údajů katastru nemovitostí pomocí dálkového přístupu k datům prostřednictvím internetu,
3. nezávislost získávání údajů na místě vznesení dotazu a místě uložení dat, kdy bude možné získat údaje z kteréhokoliv katastrálního území ČR na každém katastrálním úřadu, popř. získat v odůvodněných případech údaje o vlastnictví nemovitosti fyzických i právnických osob z území celé ČR (pro potřebu soudů, Ministerstva vnitra, Ministerstva financí).
Podle názoru kontrolujícího však při zadání realizace schválené koncepce se mělo přihlédnout k tomu, že směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, která představuje v EU obecný právní rámec pro aplikaci principů ochrany osobních údajů, musí být transponována v souvislosti se vstupem ČR do EU do českého právního řádu. Podle názoru kontrolujícího nejde o postup mimořádný, což dokládají některé veřejně dostupné informace z jiných členských států EU (např. v SRN je ochrana osobních údajů hlavním důvodem, proč lze nahlížet do katastru nemovitostí pouze tehdy, jestliže se uplatňuje právní zájem; zdůvodnění, že se jedná o obchodní vztahy, není dostačující. Ve Francii a Španělsku se poskytují písemné informace z evidence nemovitostí se souhlasem vlastníka).
Osoby požadující kopii ze sbírky listin, která obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru nemovitostí, nepředkládají žádost, pouze zaplatí příslušný správní poplatek za ověření kopie. Tímto postupem jsou zpřístupňovány jak osobní údaje osob ve vlastnickém nebo obdobném vztahu k nemovitosti, tak i osobní údaje osob, které nemusejí mít k předmětné nemovitosti žádný vztah. Podle ustanovení § 10 zákona o ochraně osobních údajů však má správce a zpracovatel při zpracování osobních údajů dbát, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbát na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů.
Podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně osobních údajů musí správce osobních údajů shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanoveného účelu. Jak vyplývá z ustanovení § 1 katastrálního zákona, má být katastr nemovitostí veden jako soubor údajů o nemovitostech, jehož součástí je evidence vlastnických a jiných práv k nemovitostem. Účely pro vedení katastru jsou však stanoveny velmi rozsáhle a obecně, což přispívá k jejich zneužívání pro zjišťování informací ryze soukromoprávního charakteru, jejichž zneužití je přísně chráněno jinými právními předpisy. Jako příklad takto stanoveného účelu slouží zejména účel „tvorba dalších informačních systémů“, který je jako samostatný účel z hlediska principů ochrany osobních údajů vedených v katastru zcela nepřijatelný a v rozporu i s evropskými předpisy, týkajícími se ochrany soukromí. V tomto směru se odkazuje zejména na článek 6 směrnice 95/46 ES, který stanoví (obdobně i zákon o ochraně osobních údajů v § 5), že osobní údaje musejí být zpracovány korektně a přípustným způsobem; sbírány pro stanovené účely, výslovně vyjádřené a legitimní, a nesmějí být dodatečně zpracovávány způsobem neslučitelným s těmito účely; osobní údaje musejí být přiměřené, podstatné a nepřesahující míru s ohledem na účely, pro které jsou sbírány a pro které jsou dodatečně zpracovávány.
Pokud jde o plnění ohlašovací povinnosti fyzických osob o změně sdílených údajů, existence § 5 vyhlášky č. 111/2001 Sb., vytváří podle názoru kontrolujícího dostatečné právní podmínky pro naplnění zákonem o ochraně osobních údajů stanovené právní povinnosti správce tím, že „Pokud u fyzické osoby, která je evidována v evidenci obyvatel a zároveň jako vlastník nebo jiný oprávněný v katastru, dojde ke změně sdílených údajů katastru, postačí, pokud tato osoba oznámí změnu ohlašovně evidence obyvatel. Tím se považuje za splněnou její ohlašovací povinnost ohledně změny těchto údajů vůči správci katastru.“
Podle názoru kontrolujícího právě tento právní předpis má přispívat nejen ke snížení administrativní zátěže kontrolovaného spojené se změnami osobních údajů osob evidovaných v katastru nemovitostí, ale má také významně snížit množství osobních údajů uchovávaných ve sbírce listin.
Kontrolující tak dospěl k závěru, že katastr nemovitostí je sice veden v souladu se zvláštním zákonem o katastru nemovitostí, ale v rozporu s obecným zákonem upravujícím podmínky pro zpracovávání osobních údajů.
V tomto směru je dále nezbytné uvést, že zpřístupňování osobních údajů jednotlivým fyzickým osobám výlučně pro jejich potřebu v libovolném rozsahu není v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů, neboť v souladu se směrnicí č. 95/46/ES a v souladu s § 3 odst. 3) zákona o ochraně osobních údajů se stanoví, že se zákon o ochraně osobních údajů nevztahuje na zpracování osobních údajů fyzickou osobou výlučně pro její potřebu. Ve všech ostatních případech je však zákon o ochraně osobních údajů třeba aplikovat.